9. června 2009

Rozhovory se Šrí Ramanou Mahárišim, č. 8

15. května 1935
Rozhovor 8.

„Může mít kdokoliv prospěch z opakování posvátných slabik (manter) náhodně vybraných?"
Maháriši: „Ne. Musí být způsobilý a do manter zasvěcený.“
Maháriši to objasnil následujícím příběhem:
Král navštívil premiéra v jeho rezidenci. Tam mu bylo řečeno, že premiér se právě zabývá opakování posvátných slabik (džapování). Král tedy počkal a potom se premiéra zeptal, jakou mantru používá.
Premiér řekl, že tu nejposvátnější ze všech, Gájatrí (védická mantra). Král požádal premiéra, aby ho do ní zasvětil. Ale premiér přiznal, že toho není schopen. Král se ji tedy naučil od někoho jiného a když se později opět s premiérem setkal, odrecitoval Gájatrí a chtěl vědět, bylo-li to správně.
Premiér řekl, že se zdá být v pořádku, ale on že není tou správnou osobou, která by to mohla posoudit.
Když král trval na vysvětlení, přivolal premiér sluhu a přikázal mu, aby krále spoutal. Ten se rozpakoval rozkaz splnit. Premiér rozkaz několikrát opakoval, ale bezvýsledně. Král se rozzlobil a přikázal stejnému muži, aby spoutal premiéra. Rozkaz byl okamžitě splněn. Premiér se rozesmál a řekl, že to je to vysvětlení, které král požadoval. „Cože?“ divil se král. Premiér odpověděl: „Rozkaz byl stejný a vykonavatel rovněž, ale příkazce byl jiný. Když jsem vydal rozkaz já, byl výsledek nulový, kdežto když jste rozkázal vy, mělo to okamžitý účinek. A stejné je to i s mantrami.“