Rozhovory se Šrí Ramanou Mahárišim, č. 6

15. května 1935
Rozhovor 6.

Jeden mnich (sannjásin) se zeptal, jak zabránit rozptylování mysli.
Maháriši: Vidíte objekty a zapomínáte na své vlastní Já. Budete-li se držet svého Já, nebudete vnímat svět jako objektivní.

Salvador Dalí – Kristus sv. Jana od Kříže

Je známo, že i obrazy mohou mít své mystické účinky, obzvláště jedná-li se o díla s duchovní tématikou či je-li malíř sám mystikem. Od skalních maleb šamanů, mandal tibetských mnichů, přes biblické výjevy středověkých mistrů, až po moderní snové výjevy se vine snaha zobrazit nezobrazitelné a zachytit nezachytitelné.

Salvador Dalí (1904-1989), katalánský malíř známý především svými surrealistickými díly, namaloval v roce 1951 obraz Kristus sv. Jana od Kříže. Jeho hlavní inspirací pro tento obraz byla perokresba španělského karmelitánského kněze sv. Jana od Kříže (1542-1591), který načrtl svou vizi, ve které spatřil ukřižování Krista pohledem seshora, jakoby z pohledu samotného Boha. Dalí jeho nápad dotvořil, zobrazil kříž s Kristem vznášející se na ztemnělé obloze nad skalnatým pobřežím svého bydliště ve vesnici Port Lligat ve Španělsku spolu se člunem a rybáři, které okopíroval z obrazů Velázqueze a Le Naina. Ačkoliv se jedná o zobrazení ukřižování, nenalezneme na obraze hřeby, trnovou korunu či krev; dle Dalího by tím bylo jeho zobrazení Krista zohyzděno. V obraze je zakomponována symbolika Svaté Trojice (trojúhelník Kristových paží) a myšlenek platonismu (kruh Kristovy hlavy). Reakce na obraz byly ve své době značně rozporné; pro ctitele moderního umění to byl krok zpět, protože obraz byl namalován v příliš tradičním stylu, dalšími byl považován za snahu Dalího se za každou cenu zviditelnit. Obraz získala Kelvingrove Art Gallery v Glasgow ve Skotsku, ve které visí s malou přestávkou dodnes.

Pro srovnání, co dokáže udělat s vizí mystika zhruba načrtnutou perem zručný umělec, je připojen původní náčrtek sv. Jana od Kříže. Jelikož jsou cesty Boží nevyzpytatelné (a stejně tak jsou nevyzpytatelné i cesty hledajícího k Bohu), dovedou možná souvislosti některého ctitele malířského umění Salvadora Dalího až k četbě hluboce mystických děl samotného sv. Jana od Kříže, což je cestička sice poněkud krkolomná, ale (možná) ne tak úplně nemožná.

Rozhovory se Šrí Ramanou Mahárišim, č. 5

15. května 1935
Rozhovor 5.

Pan M. Frydman, inženýr, poznamenal k tématu Milost: „Panenku ze soli ponořenou do moře neochrání nepromokavý plášť.“
To bylo velmi výstižné přirovnání a bylo přijato s potleskem.
Maháriši dodal: „Tím pláštěm se rozumí tělo.“

Se Šrí Ramanou z Arunačály

Se Šrí Ramanou z Arunáčaly

Putoval jsem dlouho; ano
šel jsem ze země do země do země.
Setkal jsem se s mudrci, mocnými králi i královnami,
pokornými, moudrými a vznešenými.

Ale pouze tam, – v ášramu
pod Arunačálou, –
jsem si uvědomil tu radost zcela ryzí,
Já jsem! Já jsem! Já jsem!

- Grant Duff
(Douglas Ainslie)

(Golden Jubilee Souvenir, Sri Ramanasramam, 1. vydání 1946)

Rozhovory se Šrí Ramanou Mahárišim, č. 4

15. května 1935
Rozhovor 4.

Maháriši byl dotázán vzdělaným mladíkem: „Proč říkáte, že Srdce je na pravé straně, když biologové tvrdí, že se nachází nalevo?“ Mladík žádal důkaz.
Maháriši: Přesně tak. Fyzický orgán je vlevo; to je bezpochyby. Ale Srdce, o kterém hovořím já, není fyzickým orgánem a nachází se na pravé straně. Je to má zkušenost a nepotřebuji žádné důkazy. Přesto můžete najít potvrzení v ajurvédské knize v malajalam (jazyk jihoindického státu Kérala) a v Síta Upanišádě; a jako důkaz přednesl verš v sanskrtu z první knihy a mantru z druhé.

Smějící se Maháriši

Šrí Ramanu Mahárišiho má mnoho lidí ve svých představách zafixovaného jako jakousi nadpozemskou bytost trávící veškerý svůj čas v sedě se zkříženýma nohama na pohovce v meditační hale či na tygří kůži, po většinu času zcela nevědomou si svého okolí i svého těla, a jen zřídkakdy poskytující strohé odpovědi na dotazy zvídavých návštěvníků. Mnohé ze známých fotografií toto mínění podporují.

Ale existoval i jiný Maháriši. Takový, jakého ho oddaní uctívatelé možná ani neznají, snad ani znát nechtějí. Možná mají pocit, že by tím byl sundán z vysokého piedestalu božskosti, na který si ho sami posadili. Možná by zjistili, že přes svou osvícenost a božskost byl schopen fungovat jako každý „normální“ člověk.

A tak přece jen existují i jiné fotografie: Maháriši dohlížející na práci v ášramu, Maháriši se zvířaty, Maháriši s holí a konvicí na vodu na procházce, Maháriši čtoucí noviny, Maháriši laskavě se usmívající, Maháriši smějící se od ucha k uchu.

A takového ho mám nejraději.

Rozhovory se Šrí Ramanou Mahárišim, č. 3

15. května 1935
Rozhovor 3.

Byla položena otázka týkající se přirozenosti štěstí.
Maháriši: Pokud si člověk myslí, že jeho štěstí závisí na vnějších příčinách a jeho majetku, logicky vyvozuje, že jeho štěstí musí s přibývajícím majetkem vzrůstat a zmenšovat se s jeho úbytkem. Proto je-li zbaven majetku, jeho štěstí bude nulové. Jaká je však pravá zkušenost? Je možné tento náhled potvrdit? V hlubokém spánku nevlastní člověk žádný majetek, počítaje v to jeho vlastní tělo. A místo toho, aby byl nešťastný, je naprosto šťastný. Všichni touží po dobrém spánku. Z toho lze vyvodit, že štěstí je v člověku podstatně obsaženo a nezáleží na vnějších okolnostech. Člověk si musí uvědomit své Já, aby získal přístup k ryzímu štěstí.

Dílo Jiřího Vacka

Dílo Jiřího Vacka (aktuálně dostupné)

vlastní práce /rok vydání

Smysl života /1991
Otčenáš – Mystický výklad /1992
Vnitřní život v józe a mystice /1992
Dokonalé zdraví /1993
Nauka o karmě a karmajóga, O meditaci a samádhi /1993
Stezka síly – Šakti jóga /1993
Stezka lásky k Bohu – Bhakti jóga /1994
Džňána jóga – stezka poznání sebe sama /1994, 2007
O mistrovství a žákovství, Mantra jóga /1994
O bibli a jejím učení, I. – VII. /1994-2003
Základy jógy a mystiky /1995, 2006
Učebnice átmavičáry neboli zkoumání sama sebe /1995, 2005
Sexualita v józe a mystice – Tantra a tao jóga /1995
Filosofie stezky k nejvyšší Skutečnosti /1995
Stezka k nejvyšší Skutečnosti /1996
Dokonalá jóga (Souhrnná jóga) /1996
Pravé mystické křesťanství /1996
Zkušenosti z duchovní praxe /1997
Královská jóga /1997, 2003
Zázraky meditace, 1. díl /1998
Zamyšlení nad výroky R. Mahárišiho v knize Vědomá nesmrtelnost /1998
O cestě k Bohu /1999
Uzel vědomí a Věda sebe si vědomého vědomí /2000
Božský život /2000
Chození s Bohem /2000
Jak jsem hledal Boha I.-XIV. /2001-2008
Kundalini jóga /2001
Cesta k osvícení /2002
Vrcholy poznání /2002
Zázraky meditace, 2. díl /2003
Bhagavan Šrí Ramana Maháriši, mudrc z Arunáčaly /2004
O podstatě stezky /2004
Tajemství vazby vědomí na tělo /2004
Rady na cestu /2005
Ze samsáry do nirvány /2006
Život a učení Šrí Ramany Mahárišiho /2006
Moc vědomí /2007
Jak si uvědomit své Já /2007
Průvodce stezkou poznání sebe /2007
O jednotě a zlu /2007

překlady

Šivovské sútry /1985, X
Jakub Böhme – Rozmluva žáka s mistrem /1991
Poutník vypráví o své cestě k Bohu /1993, 2001
Ramana Maháriši – Kdo jsem Já? /1994
Vědomá nesmrtelnost – Rozhovory P. Bruntona s R. Mahárišim /1995
Jóga Vašišta o dosažení nirvány /1995
Tripura Rahasja neboli Tajemství za trojicí /1995
Advaita bodhi dípika – Světlo nedvojného poznání /1996
S Ramanou Mahárišim den za dnem /1996
Tak pravil Ramana Maháriši /1997
Kajvalja Navaníta – Květ vysvobození /1997
Rozhovory s Ramanou Mahárišim I.-III. /1998-1999
Učení mistra zenu Hui Haie o náhlém osvícení /1999
Oblak nevědění /1999
Pratjabhidžna Hridajam–Znovuodhalení Skutečnosti /2004, X
Vidžňána Bhajrava neboli Božské Vědomí /2004, X
Narajama Aiyer – Technika Mahajógy /2005, X
A. Besantová – Karma /2005, X
Rámakrišnovo evangelium /2006, X

Některé tituly, zvláště ty se starším datem vydání, jsou rozebrané, ale jsou dostupné jako xeroxové kopie, což sice není ideální, ale celkem dostačující. Při častějším používání, což u těchto děl bývá pravidlem, se rychle rozpadnou i knihy vázané.
Díla označená „X“ za rokem vydání nevyšla ve vázané formě, pouze na volných listech v rychlovazači.
Všechna díla jsou dostupná na webových stránkách http://www.jirivacek.cz/.
Občas lze na některá z nich narazit v knihkupectvích (především Základy příp. Džňána jógu, Královskou jógu či Poutníka), nahodile i v antikvariátech. Před pár lety jsem v jednom ostravském antikvariátu narazil na téměř kompletní dílo s výpisky a podtrženými řádky. Holt karma pracuje neustále…

Rozhovory se Šrí Ramanou Mahárišim, č. 2

15. května 1935
Rozhovor 2.

Kdosi se dotázal na přirozenost vnímání.
Maháriši: Ať už je zde jakýkoliv stav, vnímání se na tomto stavu podílí.
Vysvětlením je, že v bdělém stavu (džágrat) hmotné tělo vnímá hmotná jména a tvary; ve stavu snění (svapna) mentální tělo vnímá mentální výtvory v jejich rozmanitých tvarech a jménech; v hlubokém spánku beze snů (sušupti) se ztotožnění s tělem ztrácí, nejsou zde žádné vjemy; podobně v transcendentálním stavu ztotožnění s brahma uvádí člověka do harmonie se vším a nic není odděleno od Já.

Pozorovatel je milost i spasitel

(Následující text pana Vacka mne zaujal natolik, že jsem si ho ve Wordu zformátoval do úzkého, vysokého sloupce, vytiskl na pruh tvrdšího papíru a používám ho jako záložku do knih, abych ho měl často po ruce.)

Není pravda, že nemáme milost, že je daleko. Pravda je přesně opačná: milost je zde stále a my dokonce milostí sami jsme. Bohužel nevědomě, a proto ji ani nepociťujeme a nejsme ji účastni. Touto milostí je pozorovatel, pozorující vědomí.

V čem milost pozorovatele spočívá? Když se do něho uchýlíme, jsme vysvobozeni z nevědomého pohlcení v mysli a v těle a ve světě a nemají na nás proto tak velký vliv, jako je tomu, když nejsme pozorovatelé.

V pozorujícím vědomí jsme rozlišeni od těla, mysli i světa a prožíváme svou netotožnost s nimi, což nás vysvobozuje z jejich moci, a to tím víc, čím víc se naše totožnost přesunula do pozorujícího vědomí, kterým jsme. Účinnost postoje sebe si vědomého pozorovatele je tak velká, jak silné, úplné a trvalé je naše spočívání v něm.

Pokud se v pozorovateli přestaneme uvědomovat, padáme zpět do totožnosti s tělem a s myslí a ty nás včetně zevního světa opět drží plně ve své moci, a proto ztrácíme svou svobodu a trpíme. Z uvedených důvodů není jedno, jak vytrvale se v pozorovateli držíme a s jakou silou se v něm prožíváme. Přerušované a slabé spočívání proto nepřináší a ani nemůže přinášet trvalé a výrazné účinky.

Naproti tomu trvalé spočívání v pozorovateli s plnou totožností s ním nás osvobozuje z područí těla, mysli i světa, a proto je plně oprávněné mluvit o pozorovateli jako o milosti a dokonce i spasiteli. Tak v pozorovateli, který je v každém z nás jako vědomí Já jsem, je nám dána možnost milosti i spásy a záleží jen na nás, zda ji využijeme a jak ji využijeme.

Nestěžujme si proto na nedostatek milosti ani jí nehledejme, kde není, ale čerpejme ji co nejhojněji, kde je: ve vědomí Já jsem, které je pozorovatelem v nás.
(Jiří Vacek 17.02.2008)

Rozhovory se Šrí Ramanou Mahárišim, č. 1

15. května 1935

Rozhovor 1.

Putující mnich (sannjásin) se pokoušel zahnat své pochyby: „Jak si uvědomit, že celý svět je Bůh?“

Maháriši: Když dosáhnete moudrého náhledu, shledáte, že svět je Bůh. Avšak bez znalosti Svrchovaného Ducha (brahma), jak můžete poznat, že On proniká vše?