Bhagavánova fotografie

Počátkem roku 1995 jsem zatoužil mít fotografii Bhagavána v životní velikosti. Zatelefonoval jsem tedy do ášramu pod Arunáčalou, ale tam mi řekli, že žádnou fotografii takové velikosti nemají a že největší fotografie, jakou mají k dispozici, je, pokud si dobře vzpomínám, asi tak 30 x 40 cm. I tak jsem o ni požádal a obdržel ji poštou.

O několik měsíců později jsem byl obchodně v Brazílii. Jednoho dne jsem se nacházel v obchodní čtvrti v centru Rio de Janeira a spěchal na důležitou schůzku, již s mírným zpožděním. Při rychlém přecházení kolem jednoho z mnoha pouličních prodejců jsem si naprosto užasle povšiml fotografie Bhagavána v životní velikosti. Řekl jsem si, že se tam po schůzce vrátím, což jsem také učinil. Prodavač knih měl vystaveno mnoho zarámovaných fotografií, ale na všech byly filmové hvězdy jako Marilyn Monroe či známé scény typu mrakodrapy New York City. Jedinou výjimkou byla ta fotografie Bhagavána v životní velikosti! Tuto fotografii jsem si samozřejmě koupil a celé to považuji za další manifestaci Bhagavánovy milosti.

Kdo by si to jen představil, že fotografii, po které jsem toužil, naleznu uprostřed rušné obchodní třídy v cizí zemi, na zcela opačném konci světa než je Indie! Ta fotografie je dodnes ústředním bodem mého domácího meditačního koutku.

Z „Jak jsem se dostal k Bhagavánovi“

Rozhovory se Šrí Ramanou Mahárišim, č. 9

15. května 1935
Rozhovor 9.

Kdosi se zeptal: Proč se v posvátných spisech uvádí, že mudrc je jako dítě?
Maháriši: Mudrc (džňánin) a dítě jsou si svým způsobem podobni. Dítě se zajímá o události pouze dokud trvají. Jakmile skončí, přestává o nich přemýšlet. Je tedy zřejmé, že v dítěti nezanechávají žádný otisk a ono jimi není mentálně ovlivněno. Stejné je to s mudrcem.

Musíte se přidržovat

My v Indii připodobňujeme aspiranta, který usiluje, k opičímu mláděti, které se drží své matky skákající ze stromu na strom, a stoupence, který naprosto spoléhá na milost Mistra, ke kotěti, které je zcela bezmocné, a proto je zvedáno a přenášeno matkou. Jednou jsem se o tom zmínil a řekl jsem, že jsem jako kotě a veškerou zodpovědnost jsem přenechal Bhagavánovi. On se smál, ale nesouhlasil se mnou. Řekl: „Obojí je nezbytné: Já vás budu držet, ale vy se musíte přidržovat také.“
A. Devaraja Mudaliar – The Mountain Path, July 1964

S Bhagavánem den za dnem

31-3-45

Je tomu pár dní, co se po večeři, když Bhagaván odpočíval na svém lůžku na verandě východně od haly, přihodilo cosi legračního. Bhagaván ležel tváří k jihu. Za ním seděl Chadwick. Krátce poté, co si Bhagaván lehl a uvelebil se na polštářích, začal Chadwick zezadu nenápadně a nepozorovaně Bhagavána ovívat. Když se Bhagaván začal otáčet, aby se na něj podíval, Chadwick rychle schoval vějíř a tvářil se jakoby nic. Když se Bhagaván opět otočil k jihu, Chadwick ho začal zase ovívat. Bhagaván se otočil a Chadwick přestal. Bhagaván se podivoval, odkud ten vánek fouká. Po chvíli se Chadwick bujaře rozesmál a Bhagaván se k němu vesele přidal. Z toho je vidět, že i s takovým význačným mistrem si mohou stoupenci hrát a užívat si legrace jako malé děti.

A. Devaraja Mudaliar – S Bhagavánem den za dnem

Rozhovory se Šrí Ramanou Mahárišim, č. 8

15. května 1935
Rozhovor 8.

„Může mít kdokoliv prospěch z opakování posvátných slabik (manter) náhodně vybraných?"
Maháriši: „Ne. Musí být způsobilý a do manter zasvěcený.“
Maháriši to objasnil následujícím příběhem:
Král navštívil premiéra v jeho rezidenci. Tam mu bylo řečeno, že premiér se právě zabývá opakování posvátných slabik (džapování). Král tedy počkal a potom se premiéra zeptal, jakou mantru používá.
Premiér řekl, že tu nejposvátnější ze všech, Gájatrí (védická mantra). Král požádal premiéra, aby ho do ní zasvětil. Ale premiér přiznal, že toho není schopen. Král se ji tedy naučil od někoho jiného a když se později opět s premiérem setkal, odrecitoval Gájatrí a chtěl vědět, bylo-li to správně.
Premiér řekl, že se zdá být v pořádku, ale on že není tou správnou osobou, která by to mohla posoudit.
Když král trval na vysvětlení, přivolal premiér sluhu a přikázal mu, aby krále spoutal. Ten se rozpakoval rozkaz splnit. Premiér rozkaz několikrát opakoval, ale bezvýsledně. Král se rozzlobil a přikázal stejnému muži, aby spoutal premiéra. Rozkaz byl okamžitě splněn. Premiér se rozesmál a řekl, že to je to vysvětlení, které král požadoval. „Cože?“ divil se král. Premiér odpověděl: „Rozkaz byl stejný a vykonavatel rovněž, ale příkazce byl jiný. Když jsem vydal rozkaz já, byl výsledek nulový, kdežto když jste rozkázal vy, mělo to okamžitý účinek. A stejné je to i s mantrami.“

Rozhovory se Šrí Ramanou Mahárišim, č. 7

15. května 1935
Rozhovor 7.

Když byl dotázán, zda je možné spolu s Všemohoucností (Íšvaratva) získat i zázračné síly (siddhi), jak je uvedeno v posledním verši Dakšinamurti Aštakam, Maháriši řekl: „Nejprve dosáhněte Všemohoucnosti (Íšvaratva), a potom se můžete zabývat dalšími otázkami.“

Rozhovory se Šrí Ramanou Mahárišim, č. 6

15. května 1935
Rozhovor 6.

Jeden mnich (sannjásin) se zeptal, jak zabránit rozptylování mysli.
Maháriši: Vidíte objekty a zapomínáte na své vlastní Já. Budete-li se držet svého Já, nebudete vnímat svět jako objektivní.

Salvador Dalí – Kristus sv. Jana od Kříže

Je známo, že i obrazy mohou mít své mystické účinky, obzvláště jedná-li se o díla s duchovní tématikou či je-li malíř sám mystikem. Od skalních maleb šamanů, mandal tibetských mnichů, přes biblické výjevy středověkých mistrů, až po moderní snové výjevy se vine snaha zobrazit nezobrazitelné a zachytit nezachytitelné.

Salvador Dalí (1904-1989), katalánský malíř známý především svými surrealistickými díly, namaloval v roce 1951 obraz Kristus sv. Jana od Kříže. Jeho hlavní inspirací pro tento obraz byla perokresba španělského karmelitánského kněze sv. Jana od Kříže (1542-1591), který načrtl svou vizi, ve které spatřil ukřižování Krista pohledem seshora, jakoby z pohledu samotného Boha. Dalí jeho nápad dotvořil, zobrazil kříž s Kristem vznášející se na ztemnělé obloze nad skalnatým pobřežím svého bydliště ve vesnici Port Lligat ve Španělsku spolu se člunem a rybáři, které okopíroval z obrazů Velázqueze a Le Naina. Ačkoliv se jedná o zobrazení ukřižování, nenalezneme na obraze hřeby, trnovou korunu či krev; dle Dalího by tím bylo jeho zobrazení Krista zohyzděno. V obraze je zakomponována symbolika Svaté Trojice (trojúhelník Kristových paží) a myšlenek platonismu (kruh Kristovy hlavy). Reakce na obraz byly ve své době značně rozporné; pro ctitele moderního umění to byl krok zpět, protože obraz byl namalován v příliš tradičním stylu, dalšími byl považován za snahu Dalího se za každou cenu zviditelnit. Obraz získala Kelvingrove Art Gallery v Glasgow ve Skotsku, ve které visí s malou přestávkou dodnes.

Pro srovnání, co dokáže udělat s vizí mystika zhruba načrtnutou perem zručný umělec, je připojen původní náčrtek sv. Jana od Kříže. Jelikož jsou cesty Boží nevyzpytatelné (a stejně tak jsou nevyzpytatelné i cesty hledajícího k Bohu), dovedou možná souvislosti některého ctitele malířského umění Salvadora Dalího až k četbě hluboce mystických děl samotného sv. Jana od Kříže, což je cestička sice poněkud krkolomná, ale (možná) ne tak úplně nemožná.

Rozhovory se Šrí Ramanou Mahárišim, č. 5

15. května 1935
Rozhovor 5.

Pan M. Frydman, inženýr, poznamenal k tématu Milost: „Panenku ze soli ponořenou do moře neochrání nepromokavý plášť.“
To bylo velmi výstižné přirovnání a bylo přijato s potleskem.
Maháriši dodal: „Tím pláštěm se rozumí tělo.“

Se Šrí Ramanou z Arunačály

Se Šrí Ramanou z Arunáčaly

Putoval jsem dlouho; ano
šel jsem ze země do země do země.
Setkal jsem se s mudrci, mocnými králi i královnami,
pokornými, moudrými a vznešenými.

Ale pouze tam, – v ášramu
pod Arunačálou, –
jsem si uvědomil tu radost zcela ryzí,
Já jsem! Já jsem! Já jsem!

- Grant Duff
(Douglas Ainslie)

(Golden Jubilee Souvenir, Sri Ramanasramam, 1. vydání 1946)

Rozhovory se Šrí Ramanou Mahárišim, č. 4

15. května 1935
Rozhovor 4.

Maháriši byl dotázán vzdělaným mladíkem: „Proč říkáte, že Srdce je na pravé straně, když biologové tvrdí, že se nachází nalevo?“ Mladík žádal důkaz.
Maháriši: Přesně tak. Fyzický orgán je vlevo; to je bezpochyby. Ale Srdce, o kterém hovořím já, není fyzickým orgánem a nachází se na pravé straně. Je to má zkušenost a nepotřebuji žádné důkazy. Přesto můžete najít potvrzení v ajurvédské knize v malajalam (jazyk jihoindického státu Kérala) a v Síta Upanišádě; a jako důkaz přednesl verš v sanskrtu z první knihy a mantru z druhé.

Smějící se Maháriši

Šrí Ramanu Mahárišiho má mnoho lidí ve svých představách zafixovaného jako jakousi nadpozemskou bytost trávící veškerý svůj čas v sedě se zkříženýma nohama na pohovce v meditační hale či na tygří kůži, po většinu času zcela nevědomou si svého okolí i svého těla, a jen zřídkakdy poskytující strohé odpovědi na dotazy zvídavých návštěvníků. Mnohé ze známých fotografií toto mínění podporují.

Ale existoval i jiný Maháriši. Takový, jakého ho oddaní uctívatelé možná ani neznají, snad ani znát nechtějí. Možná mají pocit, že by tím byl sundán z vysokého piedestalu božskosti, na který si ho sami posadili. Možná by zjistili, že přes svou osvícenost a božskost byl schopen fungovat jako každý „normální“ člověk.

A tak přece jen existují i jiné fotografie: Maháriši dohlížející na práci v ášramu, Maháriši se zvířaty, Maháriši s holí a konvicí na vodu na procházce, Maháriši čtoucí noviny, Maháriši laskavě se usmívající, Maháriši smějící se od ucha k uchu.

A takového ho mám nejraději.

Rozhovory se Šrí Ramanou Mahárišim, č. 3

15. května 1935
Rozhovor 3.

Byla položena otázka týkající se přirozenosti štěstí.
Maháriši: Pokud si člověk myslí, že jeho štěstí závisí na vnějších příčinách a jeho majetku, logicky vyvozuje, že jeho štěstí musí s přibývajícím majetkem vzrůstat a zmenšovat se s jeho úbytkem. Proto je-li zbaven majetku, jeho štěstí bude nulové. Jaká je však pravá zkušenost? Je možné tento náhled potvrdit? V hlubokém spánku nevlastní člověk žádný majetek, počítaje v to jeho vlastní tělo. A místo toho, aby byl nešťastný, je naprosto šťastný. Všichni touží po dobrém spánku. Z toho lze vyvodit, že štěstí je v člověku podstatně obsaženo a nezáleží na vnějších okolnostech. Člověk si musí uvědomit své Já, aby získal přístup k ryzímu štěstí.

Dílo Jiřího Vacka

Dílo Jiřího Vacka (aktuálně dostupné)

vlastní práce /rok vydání

Smysl života /1991
Otčenáš – Mystický výklad /1992
Vnitřní život v józe a mystice /1992
Dokonalé zdraví /1993
Nauka o karmě a karmajóga, O meditaci a samádhi /1993
Stezka síly – Šakti jóga /1993
Stezka lásky k Bohu – Bhakti jóga /1994
Džňána jóga – stezka poznání sebe sama /1994, 2007
O mistrovství a žákovství, Mantra jóga /1994
O bibli a jejím učení, I. – VII. /1994-2003
Základy jógy a mystiky /1995, 2006
Učebnice átmavičáry neboli zkoumání sama sebe /1995, 2005
Sexualita v józe a mystice – Tantra a tao jóga /1995
Filosofie stezky k nejvyšší Skutečnosti /1995
Stezka k nejvyšší Skutečnosti /1996
Dokonalá jóga (Souhrnná jóga) /1996
Pravé mystické křesťanství /1996
Zkušenosti z duchovní praxe /1997
Královská jóga /1997, 2003
Zázraky meditace, 1. díl /1998
Zamyšlení nad výroky R. Mahárišiho v knize Vědomá nesmrtelnost /1998
O cestě k Bohu /1999
Uzel vědomí a Věda sebe si vědomého vědomí /2000
Božský život /2000
Chození s Bohem /2000
Jak jsem hledal Boha I.-XIV. /2001-2008
Kundalini jóga /2001
Cesta k osvícení /2002
Vrcholy poznání /2002
Zázraky meditace, 2. díl /2003
Bhagavan Šrí Ramana Maháriši, mudrc z Arunáčaly /2004
O podstatě stezky /2004
Tajemství vazby vědomí na tělo /2004
Rady na cestu /2005
Ze samsáry do nirvány /2006
Život a učení Šrí Ramany Mahárišiho /2006
Moc vědomí /2007
Jak si uvědomit své Já /2007
Průvodce stezkou poznání sebe /2007
O jednotě a zlu /2007

překlady

Šivovské sútry /1985, X
Jakub Böhme – Rozmluva žáka s mistrem /1991
Poutník vypráví o své cestě k Bohu /1993, 2001
Ramana Maháriši – Kdo jsem Já? /1994
Vědomá nesmrtelnost – Rozhovory P. Bruntona s R. Mahárišim /1995
Jóga Vašišta o dosažení nirvány /1995
Tripura Rahasja neboli Tajemství za trojicí /1995
Advaita bodhi dípika – Světlo nedvojného poznání /1996
S Ramanou Mahárišim den za dnem /1996
Tak pravil Ramana Maháriši /1997
Kajvalja Navaníta – Květ vysvobození /1997
Rozhovory s Ramanou Mahárišim I.-III. /1998-1999
Učení mistra zenu Hui Haie o náhlém osvícení /1999
Oblak nevědění /1999
Pratjabhidžna Hridajam–Znovuodhalení Skutečnosti /2004, X
Vidžňána Bhajrava neboli Božské Vědomí /2004, X
Narajama Aiyer – Technika Mahajógy /2005, X
A. Besantová – Karma /2005, X
Rámakrišnovo evangelium /2006, X

Některé tituly, zvláště ty se starším datem vydání, jsou rozebrané, ale jsou dostupné jako xeroxové kopie, což sice není ideální, ale celkem dostačující. Při častějším používání, což u těchto děl bývá pravidlem, se rychle rozpadnou i knihy vázané.
Díla označená „X“ za rokem vydání nevyšla ve vázané formě, pouze na volných listech v rychlovazači.
Všechna díla jsou dostupná na webových stránkách http://www.jirivacek.cz/.
Občas lze na některá z nich narazit v knihkupectvích (především Základy příp. Džňána jógu, Královskou jógu či Poutníka), nahodile i v antikvariátech. Před pár lety jsem v jednom ostravském antikvariátu narazil na téměř kompletní dílo s výpisky a podtrženými řádky. Holt karma pracuje neustále…

Rozhovory se Šrí Ramanou Mahárišim, č. 2

15. května 1935
Rozhovor 2.

Kdosi se dotázal na přirozenost vnímání.
Maháriši: Ať už je zde jakýkoliv stav, vnímání se na tomto stavu podílí.
Vysvětlením je, že v bdělém stavu (džágrat) hmotné tělo vnímá hmotná jména a tvary; ve stavu snění (svapna) mentální tělo vnímá mentální výtvory v jejich rozmanitých tvarech a jménech; v hlubokém spánku beze snů (sušupti) se ztotožnění s tělem ztrácí, nejsou zde žádné vjemy; podobně v transcendentálním stavu ztotožnění s brahma uvádí člověka do harmonie se vším a nic není odděleno od Já.

Pozorovatel je milost i spasitel

(Následující text pana Vacka mne zaujal natolik, že jsem si ho ve Wordu zformátoval do úzkého, vysokého sloupce, vytiskl na pruh tvrdšího papíru a používám ho jako záložku do knih, abych ho měl často po ruce.)

Není pravda, že nemáme milost, že je daleko. Pravda je přesně opačná: milost je zde stále a my dokonce milostí sami jsme. Bohužel nevědomě, a proto ji ani nepociťujeme a nejsme ji účastni. Touto milostí je pozorovatel, pozorující vědomí.

V čem milost pozorovatele spočívá? Když se do něho uchýlíme, jsme vysvobozeni z nevědomého pohlcení v mysli a v těle a ve světě a nemají na nás proto tak velký vliv, jako je tomu, když nejsme pozorovatelé.

V pozorujícím vědomí jsme rozlišeni od těla, mysli i světa a prožíváme svou netotožnost s nimi, což nás vysvobozuje z jejich moci, a to tím víc, čím víc se naše totožnost přesunula do pozorujícího vědomí, kterým jsme. Účinnost postoje sebe si vědomého pozorovatele je tak velká, jak silné, úplné a trvalé je naše spočívání v něm.

Pokud se v pozorovateli přestaneme uvědomovat, padáme zpět do totožnosti s tělem a s myslí a ty nás včetně zevního světa opět drží plně ve své moci, a proto ztrácíme svou svobodu a trpíme. Z uvedených důvodů není jedno, jak vytrvale se v pozorovateli držíme a s jakou silou se v něm prožíváme. Přerušované a slabé spočívání proto nepřináší a ani nemůže přinášet trvalé a výrazné účinky.

Naproti tomu trvalé spočívání v pozorovateli s plnou totožností s ním nás osvobozuje z područí těla, mysli i světa, a proto je plně oprávněné mluvit o pozorovateli jako o milosti a dokonce i spasiteli. Tak v pozorovateli, který je v každém z nás jako vědomí Já jsem, je nám dána možnost milosti i spásy a záleží jen na nás, zda ji využijeme a jak ji využijeme.

Nestěžujme si proto na nedostatek milosti ani jí nehledejme, kde není, ale čerpejme ji co nejhojněji, kde je: ve vědomí Já jsem, které je pozorovatelem v nás.
(Jiří Vacek 17.02.2008)

Rozhovory se Šrí Ramanou Mahárišim, č. 1

15. května 1935

Rozhovor 1.

Putující mnich (sannjásin) se pokoušel zahnat své pochyby: „Jak si uvědomit, že celý svět je Bůh?“

Maháriši: Když dosáhnete moudrého náhledu, shledáte, že svět je Bůh. Avšak bez znalosti Svrchovaného Ducha (brahma), jak můžete poznat, že On proniká vše?